Tradice     

Tajemství báječného českého piva spočívá v tom, že česká země má ideální podmínky pro pěstování chmelu.

První zmínky o pěstování této rostliny v Bohemii jsou z roku 859 našeho letopočtu, a již od roku 903 Češi začali vyvážet pivo do jiných zemí. Český chmel byl natolik výjimečný, že Král Venceslav prohlásil, že každý, kdo ukradne výhonek, aby ho pěstoval v cizí zemi bude popraven. V roce 1088 byl založen první státní oficiální pivovar, ve XIII století byl uveden do provozu pivovar ve městě Rakovník, kterému v roce 1545 bylo propůjčeno právo značkovat své výrobky, a v roce 1499 byl postaven pivovar v Praze.

Dříve vařit pivo mohli pouze obyvatelé Čech. Všechny nutné složky se braly v „hlavním pivovaru“, a potom si každý obyvatel mohl doma uvařit pivo podle své chutě.

Tak postupně vznikalo velké množství druhů v pozdější době světově známého českého piva. Dokonce posílali české sládky do jiných zemí pro „výměnu zkušenostmi“. Tak například pivovarský průmysl Mexika se zcela zakládá na tajemstvích českých výrobců chmelového nápoje.

V dějinách českého piva byly také i neslavné stránky. Téměř během století se naléhavě zaváděl německý způsob vaření piva. K dávným způsobům výroby se Češi zase vrátili jen koncem XIX století.

Druhy piva vyráběné v Rakovníku

Ve středověku to byla hlavně piva pšeničná, tzv. „bílá“, a to stará i mladá.

Vedle toho piva ječná a nakonec ještě piva řídká po bílých pivech vařená. Pro tento účel se v mlátě ponechávalo o něco více sladiny, aby se to po vykvašení ještě dalo nazvat pivem. Také se tomuto slabému a levnému pivu v Rakovníku říkalo „freiberk“, někde i „popeněžní“. Bylo určeno chudým lidem. Nakonec aby nedocházelo k lehčení ostatního piva, byl tento druh piva v Rakovníku zakázán vařit.

Pivo na vrchní kvašení nemělo trvání, tehdy nebylo rychlé přepravy a cesty pro koňské potahy byly dosti špatné. Takové pivo vývoz daleko od pivovaru nesneslo. Jen něco obzvláště silně zavařeného piva, jako bývalo rakovnické, sneslo dopravu koňským potahem až do Prahy, Žatce a pod.

S rakovnickým “březňákem“ či „kozlem“ se setkáváme za doby existence Měšťanského pivovaru i akciové společnosti, kdy se také nazývalo „Rakovar“. Vařilo se světlé i tmavé. To se již od roku 1900 stáčelo do lahví, které byly označeny vinětou a prodávaly se hlavně v Praze. Pivovar měl také jednolitrové lahve s předlitým nápisem MĚŠŤANSKÝ PIVOVAR V RAKOVNÍKU anebo RAKOVAR.

Speciální 14 stupňové pivo se vařilo do roku 1957. Výjimku tvořily válečné doby, kdy byl obsah alkoholu v pivě minimální a vařilo se z různých náhražek.

V době, kdy byl pivovar provozovnou Středočeských pivovarů Velké Popovice vařil „Speciální rakovnické černé 10 stupňové pivo“ a „Rakovar 12 stupňový světlý ležák“.

Po roce 1969 se Rakovník stává samostatným závodem Středočeských pivovarů n.p. Velké Popovice a vrací se se svým názvem piva do časů jeho obdivovatele znamenitého konzumenta, bakaláře Jana Píseckého.

NEZBEDNÝ BAKALÁŘ – osoba, která proslavila rakovnické pivo...

Ve středověku se v Rakovníku vařila chmelovina. Každý chtěl ochutnat tuto slast a osoby místní i přespolní se na rakovnické šenky jen lepili. Do Rakovníka přicestoval roku 1588 učený bakalář Jan Pička Písecký, dobrý, vlídný a nehrdý pedagog, jemuž se zde dostalo přízviska „Nezbedný bakalář“. Bakalář Jan Pička byl rektorem staroslavné Akademie Karlovy v Praze, konfirmován na školu rakovnickou a opustil tak dosavadní působiště na škole u svatého Petra v Novém Městě pražském. Bylo to v době kdy v Rakovníku panovala radost z toho, že císař Rudolf II. podepsal slavný majestát, kterým připojil Rakovničany ke třetímu stavu městskému.

Za bakalářem se do Prahy vypravil rakovnický primátor spolu s konšelem, aby sjednali podmínky. Našli jej v hospodě „Pod věží“. Nabídku stát se správcem rakovnické školy přijal a své rozhodnutí patřičně zdůvodnil slovy: „Dobré pivo vaříte panové milí rakovničtí“. Ještě znalecky dodal: „Nejlepší rakovnické šenkují na Oujezdě u Bílého koně a tam že u Jeřábu a u Dudků na Starém městě“.

Bakalář Jan se do Rakovníka těšil a najmě na rakovnické pivo jak řekl, přímo od pramene, neplundrované Vltavou.

Bylo skoro k večeru když na voze taženém koňmi s nákladem studentů a jejich zavazadel dorazil Jan Pička na vršek Spravedlnost nad městečko. Za šera se městečko zdálo přívětivé a větší než opravdu bylo. Vždyť tehda mělo všeho všudy 190 domů. Nad ně se vypínaly čtyři majestátné brány se svými gotickými stanovými střechami. Ještě týž večer se bakalář zdržel u „Střípků“ na rohu rynku. Pivo mu opravdu chutnalo. Častěji pak vysedával v hostinci u „Skazilbaby“, v šenkovním domě u „Rejčů“ a leckterém pivním lochu. Byl tak vytrvalý, že žádné „štěně“ nenechal načaté, ale teprve když hostinský zvolal „Učený pane, štěně dodělalo!“ odebral se k domovu. Někdy se bakalář ještě zastavil „U černého orla“ kde se Jiřík z Násilé postaral přes protesty radních aby pivo teklo celou noc. Měl přece od krále svobodný dům s právem vaření piva bez překážky.

Bakalář své žáky učil latině, cvičil je v řeckých formách, vykládal dialektiku a střídal užitečné věci s líbeznými.

Po čase však bakalář pro své nemírné pití přišel do značné nelibosti u městských hodnostářů i obyvatel. Z města se mu však nechtělo, vždyť „Bylo tu přec pivo, nad nejlepšího nikdo nepil“.

Jeho čas se však naplnil a obecní radní rozhodli o jeho odchodu. Bylo to roku 1590 kdy odešel z Rakovníka do Starého města pražského. Stal se však po staletí patronem rakovnického piva „Nezbedného Bakaláře“. Byl zvěčněn na etiketách rakovnického piva až do zániku pivovaru.